| anotácia | Opětovná shledání jsou průkopnickou studií zabývající se pokusy o setkání s mrtvými. Vybíráme ze zážitků lidí, kteří takové setkání na klinice Dr. Moodyho prožili. Vůbec nepochybuji o tom, že ten, koho jsem viděl v zrcadle, byla moje matka! Nevím, jak se tam ocitla, jsem ale přesvědčený, že to byla skutečně ona. Dívala se na mě ze zrcadla. Nepoznal jsem, co má na sobě, ale poznal jsem, že je jí hodně přes sedmdesát — přibližně tolik jako před smrtí. Jen vypadala šťastněji a zdravěji než ke konci života. Nepohybovala rty, ale mluvila ke mně a já jsem jasně rozuměl tomu, co říká. Říkala „Mám se dobře“ a šťastně se přitom usmívala. Tehdy jsem zničehonic velmi silně pocítil přítomnost svého synovce, který spáchal sebevraždu. Měl jsem toho kluka velice rád — dostal jméno po mém otci a po mně. Prožíval jsem velmi silný pocit jeho přítomnosti a zcela jasně jsem slyšel jeho hlas. Mluvil se mnou. Pozdravil mě a posílal po mně jednoduchý vzkaz: „Vyřiď mámě, že se mám dobře a že ji mám hrozně rád.“ Viděla jsem v zrcadle spousty mraků a světel a potom pohyb z jedné strany na druhou. V mracích byla ještě světla, která měnila barvu. Chvilku jsem si myslela, že ho uvidím, ale stalo se to jinak. Najednou jsem cítila, že je tam se mnou. Neviděla jsem ho, ale věděla jsem, že stojí přímo vedle mě. Pak jsem slyšela jeho hlas. Říkal mi: „Žiješ správně i děti správně vychováváš. Dělej to tak dál.“ |
Adresa
